Marie Rosůlková: Osud jí nedopřál lásku. Do konce života žila s bratrem!

Jako babička v seriálu Taková normální rodinka • Foto: Pinterest
13. září 2017 | 06:00

Lidé ji milovali, protože byla veselá, přátelská a nádherně roztržitá. Byla bezprostřední
a nikdy se nenechala vyvést z míry. Kamkoli přišla, všude vnesla pohodu a dobrou náladu. Jediné, co jí v životě nevyšlo, byla láska. I když... vlastně i tu potkala, bohužel neměla šťastný konec. Co a koho ve svém životě milovala nejvíc?

Marie se narodila před Vánocemi v roce 1901 jako mladší dcera veselého a poctivého ševce Jana. Nejenže byl poctivý, také miloval poezii a zpíval ve sboru. Ostatně, svou ženu Rozárku potkal právě v divadle.

Lásku předávali i svým dětem a později na to Marie mnohokrát vzpomínala: „Právě jim vděčím za to, že jsem měla hezký vztah k životu a lidem. Jejich manželství bylo láskyplné, mnohokrát řekl tatínek mamince i před námi, jak moc ji má pořád rád! Víte, to je dar do života a nenahradí ho žádné bohatství.“ Díky rodičům si mladá Maruška oblíbila divadlo a herectví. Rodiče sice nebyli proti, ale peníze na její studium nebyly, v Praze totiž už studoval starší Jan, který se stal poměrně významným architektem – mezi jeho nejslavnější stavby patří pavilon kožních chorob Nemocnice Na Bulovce. Ten dokonce zařadili světoví architekti mezi nejkrásnější nemocniční stavby na světě.

Nedalo se nic dělat, Maruška musela vzít zavděk obchodní školou. Po skončení nastoupila jako úřednice do banky, ale vůbec ji to nebavilo. Během studia i práce
v bance dále hrála ochotnicky divadlo a čekala na příležitost. Chodila na hodiny herectví k Marii Laudové-Hořicové, která ji pečlivě připravovala na budoucí kariéru.
V roce 1921 pak získala první angažmá v Městském divadle v Plzni. Z banky okamžitě odešla a začala se věnovat tomu, po čem toužila.

Z banky co nejrychleji do divadla

V Plzni zůstala tři roky, pak odešla do Českých Budějovic a v roce 1925 dostala nabídku do vznikajícího Divadla Vlasty Buriana. Tam ale pobyla jen rok, nastoupila totiž do Brna. K Burianovi se vrátila až v roce 1933 a zdálo se, že tam zůstane napořád. Ovšem když přišla o rok později nabídka do Divadla na Vinohradech, neváhala a přijala. Zůstala až do roku 1950, kdy odešla do nově vznikajících Městských divadel pražských. Těm zůstala věrná dvaatřicet let, než v jedenaosmdesáti odešla do důchodu.

 

Je to zvláštní. Přestože byla Marie velmi půvabná, moc rolí na ni ve filmu nečekalo. V divadle se ale vyřádila. Skvělá byla v komediálních dramatech, ale výtečně ztvárnila cokoli. Její nejslavnější rolí byla laskavá a moudrá tulačka Maude v komedii Harold a Maude. Pokud jde o film, filmaři první republiky jako by její potenciál nevnímali. Byla talentovaná i krásná, na plátnech se ale výrazněji neobjevila.

První republika jí moc rolí nedala

Zahlédnout jste ji mohli ve snímku režiséra Václava Binovce Poručík Alexander Rjepkin, ve filmech Přítelkyně pana ministra, Řeka čaruje, Měsíc nad řekou – ovšem bylo to opravdu spíše jen mihnutí. Sláva ve filmu ji čekala až ve vyšším věku, s nástupem televize.

 

V letech 1960 až 1970 ji ovšem čekaly role, na které mohla být pyšná a které ji katapultovaly do hereckého nebe. Ať už to byly televizní inscenace či seriály Tři chlapi v chalupě, Záhadný pan Hyde, Zločin lorda Savila, Sňatky z rozumu, Kamarádi, ve všech zářila.

Televizní hvězda a filmové hity

V roce 1970 pak přišla legendární role, která ji učinila nesmrtelnou – postava vlezlé bytné paní Harringtonové v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Její hlášky zlidověly
a ona se téměř v sedmdesáti stala hvězdou. A hned rok poté přišla role babičky v seriálu Taková normální rodinka, v níž byla naprosto dokonalá.

Pokud jde o soukromý život, asi nebyl takový, jaký by si Maryčka, jak jí kolegové říkali, přála. V lásce totiž moc štěstí neměla. V jedenadvaceti se sice provdala za hereckého kolegu Jarmila Škrdlanta, ale když dostala nabídku do divadla v Plzni, dala přednost divadlu před manželstvím. Ona sama mnohokrát prohlašovala, že nikdy neměla talent na manželství. O soukromí moc nehovořila, nicméně se ví, že před válkou se zamilovala do letce, který bojoval v Anglii.

Rozvod, nešťastná láska a osudový muž

Byl ale ženatý a jeho žena si pro něj na konci války přijela. I tenhle vztah tedy neměl šťastný konec. Od té doby žádného muže neměla a do konce života žila se svým bratrem Janem, z něhož se stal kněz. S ním si měla pořád co říct, a jak se zdá, právě on byl jejím osudovým mužem. Milovala život se vším všudy, milovala návštěvy
a oslavy, smála se a humor ji provázel až do smrti. Ostatně, její oči byly vždy jiskrné a hráli v nich všichni čerti. Zemřela v květnu 1993, tři roky po svém bratrovi.

Ještě pořád se můžete podívat na jedinečnou výstavu 13 komnat První republiky. Stojí za to:

Krásné kostýmy ze seriálu První republika si můžete prohlédnout zblízka • VIDEO: 

Autor: aši
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile