7°C
A právě o takovýchto ženách, které si jdou v životě za svým bez ohledu na jakékoliv tradice a předsudky, je projekt Ženy jinak. Jakože cože?! Takovéto ženy zpravidla zkouší netradiční věci a staví se do rolí, které od nich společnost neočekává – třeba profese, které jsou zpravidla určené mužům.
Jednou z nás je například Nikol Zimčíková (36) z Karviné, která už přes 16 let každý pracovní den usedá za ovládací pult jeřábu. Původně se sice chtěla věnovat studiu na zdravotnické škole, nakonec však uposlechla rady své matky a vystudovala technickou administrativu na odborném učilišti. Což už byl jen malý krůček k velkým strojům. Během čtyř měsíců se naučila detaily o jeřábech, absolvovala „zkušební jízdy“ a úspěšně složila jak teoretické, tak praktické zkoušky. Od té doby je nasazena do plného provozu a svého rozhodnutí stát se jeřábnicí nikdy ani na minutu nezalitovala.
Typicky mužské povolání vykonává i Kateřina Valentová (24) z Trutnova. Přestože je vyučenou kuchařkou s maturitou, když v novinách zahlédla inzerát „Hledáme svářeče / Vhodné i pro ženy / Přijímáme bez zkušeností“, neváhala ani vteřinu. Po 14denním kurzu už najisto věděla, že sváření je pro ni jistá volba. Dnes se mu věnuje už půl druhého roku, díky své pečlivosti dostává zakázky na těch nejjemnějších projektech a dostává se jí chvály i od jejích mužských kolegů.
Typicky mužský sport? Vůbec ne, zvládneme ho taky!
Do „chlapských“ rolí se některé z nás staví i díky svým koníčkům. Například když se jdou lidé podívat na hokejový zápas, rozhodně nečekají, že na ně zpod helmy budou vykukovat ženské tváře. Ano, může to působit divně, něžným stvořením na ledě přece patří krasobruslení, a ne hokej. Ale ani už to není úplně pravda. Zuzana Tomčíková (26) ze slovenské Zloveni je toho živým důkazem.
Zuzka se na led a do brány postavila ve svých 9 letech, při studiu masmediální komunikace na univerzitě v americké Bemidji se stala profesionální hráčkou ženského hokeje. Za svůj největší zážitek ale považuje účast na zimních olympijských hrách ve Vancouveru (2010), jejichž logo si nechala vytetovat na krk. O rok později pak na mistrovství světa skvělými zákroky pomohla Slovensku k 7. místu a byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje a v hlasování novinářů byla zařazená do all-star týmu turnaje. Nyní působí s muži v týmu Paneropa Kings a nemůže si to vynachválit.
Doménou mužů bývají také silové sporty. Vidět silné ženy v elastických trikotech, jak spolu bojují v ringu, není nikterak přitažlivé. On vůbec pohled na dvě, byť štíhlé, peroucí se ženy je přinejmenším zarážející. Zaujmout ale může „přetahovaná“ v páce. „Hospodské“ poměřování síly mezi muži je světovým sportem, není však určeno jen pro ně. Rebeka Martinkovičová (19) z Hrubého Šúru závodí v páce (armwrestlingu) od střední školy. Jejím největším úspěchem je tzv. double (zisk dvou zlatých medailí na obě ruce), který si přivezla z loňského mistrovství světa v litevském Vilniusu v nové kategorii juniorů do 21 let.
Ne úplně ženskému sportu a koníčku zároveň se věnuje i Inna Václavková (45). Už jako malá chtěla být kosmonautkou, a protože ji její přání neopustilo, ocitla se ve 14 letech na letišti mezi parašutisty. Má za sebou více než 500 seskoků, dokonce i ze 7 km, kvůli syndromu vyhoření ale musela se skákáním přestat. V té době se shodou okolností seznámila se skupinou jachtařů a odjela s nimi na moře. Poté, co poprvé přeplula Atlantik, si umanula, že si udělá kapitánské zkoušky. Odešla studovat do Británie a tento svůj sen si splnila. V roce 2011 se stala poprvé mistryní světa v ORC námořním jachtingu, v němž se se svým přítelem střídá ve funkci kapitána lodi a kormidelníka. Přestože je silnou ženou v tom smyslu, že bez problémů dokáže ukočírovat loď i na rozbouřeném moři, miluje fotografování a častokrát se také převtěluje do role modelky, když svému příteli pózuje pod vodou.
Ani bohémství není výsadou jen mužů či prokletých básníků
S batohem na zádech z jedné země do druhé nebo prostě jen svoboda, minimální řád, možnost dělat si vše po svém. Tak si zpravidla někteří z nás představují bohémský život. A zpravidla ho také spojují s muži. Udělat z potřeby cítit se volná a chuti cestovat své zaměstnání se ale podařilo ženě – Lucii Radové (29). Už od malička milovala dobrodružství, a proto když se v roce 2004 objevila příležitost dělat au-pair na sedm měsíců v Londýně, neváhala ani minutu. Cestování ji uchvátilo natolik, že začala studovat a zapojila se do různých evropských studijních projektů, aby poznala co nejvíce kultur, lidí a zemí. Následoval rok ve Francii a na Korsice, tři měsíce v Berlíně, dva měsíce v Barceloně a pracovní prázdniny v USA, díky nimž si vydělala na první velkou baťůžkářskou cestu po Střední Americe. V roce 2012 vyhrála soutěž o letenku kolem světa, čímž byl zpečetěn její osud. V současnosti píše a natáčí pro cestovatelské magazíny a pořady, moderuje Travel Journal a aktivně spolupracuje s televizním pořadem Objektiv nebo cestovatelským magazínem Koktejl.
Přijďte na akci, kde je uvidíte na vlastní oči
Na náměstí Republiky se budou dít ve středu 18. února 2015 neuvěřitelné věci. Netradiční, tak trochu „chlapské“ role si zde budete moci na vlastní kůži vyzkoušet od 11.00 do 16.00 hodin. Akce je pro všechny zdarma. Na každého, kdo přijde, čeká malé sladké překvapení. Více na Facebooku eventu https://www.facebook.com/events/780456002047891/. Mediálním partnerem je Radio City.
Jste stejné jako my? Vyfoťte se a vyhrajte!
To, že žena nemusí být jen dokonalá kuchařka, oddaná matka a milující manželka, ale dokáže plnit další neobvyklé role, si můžete vyzkoušet na vlastní kůži i vy, čtenářky, ve speciální fotosoutěži Ženy jinak. Jakože cože?! Prozkoumejte všechny kategorie a pořizujte Jakože cože?! selfies. Nejpovedenější fotografie získají sladkou odměnu ve formě čokolády Milka se sušenkou LU nebo krekrem TUC, které jsou symbolem neobvyklých kombinací stejně jako my, ambasadorky tohoto projektu.
Ten, kdo splní všechny výzvy soutěže a odhalí i svou jemnou stránku, se zařadí do hlavní hry o vysněný all-inclusive víkend v TOWER PARK PRAHA v Žižkovské věži. A to je velká výzva! Nemyslíte? Více na www.troufnisinajemnost.cz.
