10°C
„No, ona tu pozornost sice upoutala, ale jinak a jinde, než měla v plánu,“ vzpomíná na dobu před devíti lety Běta. Tehdy devatenáctileté kamarádky působily na letní brigádě, v jednom velkém podniku, který vyrábí paštiky a konzervy. „Do „konzervy“ jsme chodily nerady, po celém areálu páchly všechny ty vepřové hlavy a vnitřnosti, ale tehdy jsme chtěly s Andreou k moři a potřebovaly jsme si vydělat peníze.“ Andrea, atraktivní opálená blondýna budila prý pozornost u celého personálu. „Ženské ji tam nenáviděly, vzpomínám, jak Andreu vždycky štvalo, že ji žádná z „kolegyň“ nikdy nepozdravila. Nutno podotknout, že Andrea, i když byla ve skutečnosti obyčejná holka z malého města, nosila nosánek dost nahoru. A to lidi štvalo.“
Když si šly obě do účtárny pro svou první výplatu, potkaly na chodbě Petra, čtyřicetiletého manažera, do kterého se Andrea okamžitě zamilovala. „Jenže Petr měl přítelkyni, se kterou měl malé dítě a přesto, že s námi občas zaflirtoval, bylo jasné, že hodlá zůstat věrný.“ Andrea byla zoufalá, neustále hledala záminku, jak se dostat do jeho přízně.
Tehdy nastoupil coby další brigádník do podniku dvaadvacetiletý Jáchym. „Jáchym byl úžasný super kluk, dost se mi líbil, a když začal pokukovat po Andree, ani mě to nepřekvapilo. Byla jsem zvyklá, že kluci se zajímají víc o ni.“ Jáchym se do Andrey okamžitě zamiloval. Jenže ta pořád dobývala svého čtyřicátníka. „Jednou jsme šli po práci asi v deseti lidech na pivko. Přidal se i Jáchym, který všechny do nedaleké restaurace přivezl autem. Po hodině do hospody zavítal překvapivě i Petr. Andrea se před ním nakrucovala, házela očima, prostě to rozjela ve velkém. Říkala jsem jí, ať ubere, ale ona neslyšela, neviděla…“
Kolem Andrey se ale pořád motal Jáchym, který oběma kamarádkám objednával piva. „Asi v devět Andree volala máma, ať dorazí domů, protože k nim nečekaně přijela nějaká návštěva. Andree se nechtělo, ale nakonec nepohrdla Jáchymovou nabídkou odvozu. „Třeba vzbudím u toho blbce žárlivost,“ říkala Andrea Bety. „Je teda fakt, že když ti dva odcházeli, Petr po Andree dost koukal. Asi to udělalo těch pár piv, co vypil.“ Co se odehrálo mezi Andreou a Jáchymem, se Bety dozvěděla druhý den ráno. Jáchym chtěl pusu, Andrea odmítla a z auta utekla. Klasika odmítnutého. Jenže…
„Když Andrea zjistila, že zájem u Petra nijak zvlášť nevzbudila, a když navíc viděla před podnikem čekat Petrovu přítelkyni i s dítětem, napadla ji největší blbost, jakou vůbec mohla udělat. Začala roztrubovat, že ji Jáchym v autě znásilnil! Chápete? Já to nepochopila dodnes!“ V okamžiku, kdy se všichni začali pídit po pravdě, Jáchym udělal možná hloupost, možná dobrou věc- z brigády odešel.
„Jeho se na to nikdo přímo nezeptal, všichni prahli po drbech a Andrea se dostala do bludného kruhu výmyslů a báchorek o „těžkém psychickém šoku“.Najednou se s ní ženské začaly bavit, ptaly se jí, co s tím hodlá dělat, jestli to oznámí. Myslím, že ve finále Andree dělala tahle pozornost dobře, a možná taky zapomněla, proč si celou báchorku vymyslela. Jediný, kdo zůstával lhostejný, byl Petr. Naopak, Andreu přezíral, a když nás potkal, díval se při pozdravu jen na mě. Naléhala jsem na Andreu, že pokud neřekne, že šlo o trapný výmysl, z brigády odcházím a jí nemám co říct. Jenže ona se do té svojí story dostala natolik, že už nešlo říct, že šlo o nepodřený vtip.“
Bety svoje slovo dodržela a po hádce s Andreou z brigády odešla. Když si šla pro peníze, potkala se s Petrem. Měla vztek, tak mu všechno řekla. Petrova reakce ji však překvapila. „S ledovým klidem mi řekl, že ví, že si to Andrea celé vymyslela, protože mluvil s Jáchymem a ten mu odpřísáhnul na smrt své matky, že k ničemu nedošlo. „Nemám důvod mu nevěřit, nejsem pitomej, abych si nevšiml, že jsem se Andree líbil a že to byla jen nesmyslná pubertální provokace. Nechte to být, Alžběto. S Andreou se rozloučíme zítra,“ totálně mě překvapil.
Dnes už jsem Andree odpustila, ale tehdy jsme spolu rok nemluvily. Kromě ostudy si vystřihla i posměch a pohrdání všech známých, protože já nehodlala mlčet a všem jsem řekla, jak to doopravdy bylo. Andrea až po roce pochopila, jakou hloupost udělala a Jáchymovi se prý byla osobně omluvit. Dnes se občas vídáme, ale bohužel, za svou nejlepší kámošku ji už nepovažuju. Dodnes jsem se nezbavila nejistoty, že by mohla podobný podraz „nahrát“ třeba zrovna na mě…“
