Starají se o děti i rodiče: Sendvičové ženy, superhrdinky proti své vůli

14. února 2016 | 06:00

Jsou to ženy, které pracují nikoliv na dvě, ale rovnou na tři směny. Svůj čas se snaží rovnoměrně rozdělit mezi práci, rodinu a děti a také své stárnoucí rodiče. Všichni si žádají svůj díl péče i energie, a žena se tak ocitá pod tlakem a ve spirále stresu, ze které se jí těžko daří vyklouznout. Vítejte ve světě takzvané sendvičové generace.

Paní Lenka každé ráno vstane s rodinou, pomůže děti vypravit do školy a pak spěchá do práce. Po osmi a půl hodině v zaměstnání spěchá domů, aby připravila večeři a dohlédla na přípravu dětí do školy. Večer se ještě musí zastavit u maminky – potřebuje totiž pomoc s mytím a slíbila jí nakoupit. Pak zase spěchá domů, kde nastává volba mezi žehlením a úklidem – aby totálně vyčerpaná padla do postele a usnula. V tom lepším případě, v tom horším jí to mozek nedovolí a paní Lenka si bude muset vzít prášek na spaní nebo na uklidnění.

Rodiče i děti tě potřebují

Péče o nemocného je extrémně náročná

Paní Lence je přibližně 55 let. Je typickou zástupkyní takzvané sendvičové generace. Tedy lidí v produktivním věku, kteří se starají o své nedospělé děti a zároveň o své stárnoucí rodiče. Populace v České republice stárne, seniorů přibývá a lidé se stávají rodiči v pozdějším věku. Tím pádem přibývá i těch, kteří nesou břemeno dvojité péče.

Většinou jsou to ženy. Jak se uvádí v knížce Jak (pře)žít se stárnoucími rodiči autorů Tomáše Nováka a jeho kolegyně vystupující pod přezdívkou The Beastess (knihu vydalo nakladatelství Grada), tři čtvrtiny pečujících osob tvoří ženy. Na nich je většinou ta nenápadná, každodenní, a tím pádem i mimořádně vyčerpávající pomoc. Když pomáhají muži, většinou s nějakou větší, ale jednorázovou akcí, jako je něco vymalovat, přestěhovat a podobně.

Nemusíme zdůrazňovat, že taková péče je nadmíru vyčerpávající. Zaměstnání se většinou tyto ženy vzdát nemohou, protože potřebují peníze. A tak pendlují mezi dětmi a rodiči a slova jako "čas pro sebe", "koníčky" nebo "relax" používají v souvislosti s něčím, co je pro ně velký luxus. K takovému luxusu začne pomalu patřit i sex a čas trávený s partnerem, a tyto ženy tak nezřídka nastupují cestu k psychickým problémům, zhroucení nebo vyhoření.

Co by jim pomohlo?

Většina z nich ale péči o rodiče považuje za povinnost. I když je vyčerpávající a někdy je komunikace s rodiči velmi obtížná, netouží po tom, dát je natrvalo někam do ústavu. Odlehčovací péče, kdy by se alespoň částečně o rodiče postaral pečovatel, je finančně náročná a dovolit si ji může málokdo. Většina žen by podle výzkumů uvítala pružnější pracovní dobu – například jeden den zůstat v práci déle a zbylé chodit z práce dříve. Ne každý zaměstnavatel – i když takoví jsou – je ale v tomto směru ochotný.

Odborníci se v poradnách s vyčerpanými pečovatelkami setkávají čím dál tím častěji a očekávají, že jich bude přibývat. Většinou jim doporučí jednu důležitou věc: když někdo dává, musí také někde sám brát. "Říká se, že pomoc druhému je odměnou sama o sobě. To ovšem neplatí bezvýhradně. Pomoc vás naopak může brzy vyčerpat. A to zejména v případech, kdy objekt pomoci projevuje nad vaší snahou spíše nelibost než jakýkoli náznak vděku," říkají autoři ve výše uvedené knize. "Proto vám nezbyde než se odměňovat sami. Ano, je to nutné."

Za prvé: rozdělte práci v domácnosti a péči o vaše rodiče mezi více lidí. Za druhé: najděte si věci, které dělají radost i vám – a najděte si na ně i čas. Za třetí: zkuste nějakou relaxaci – konkrétní tipy najdete v knize také. A za čtvrté: spojte se s ženami v podobné situaci a vyměňujte si zkušenosti. Obraťte se na poradny nebo na terapeuty, sdílejte své pocity. Pamatujte, že nejste sama.

Autor: is
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile