Buď mě nenávidí, nebo miluje. Jednou jsem se jí přímo zeptal, ale neodpověděla mi. Milan, Vsetín

Odpovídá:

PhDr. Petr Šmolka,
psycholg, psmolka@volny.cz

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, psmolka@volny.cz

Autor: archiv

Vážený pane, milý Milane.

Docela by mne zajímalo, kdo s kým má vlastně problém. Zda vy s kolegyní, nebo ona s vámi. Asi byste si měl nejprve odpovědět na otázku, jak byste si přál, aby váš vztah vypadal. Či spíše – jak by měly vypadat vaše vzájemné kontakty. Už z toho, jak jste svůj dopis formuloval, mám totiž pocit, jako byste se nechtěl spokojit pouze s formální podobou kolegiálního vztahu. Pokud z vás má i ona podobný pocit, pak se nedivím, že se vám raději vyhýbá. Na to vás ale nemusí ani milovat, ani nenávidět. Stačí, když vás nechce zranit. Možná jí nejste moc sympatický, nebo jí jste jen lhostejný, případně vás vlastně ani moc neregistruje. Škála pocitů je totiž mnohem širší než pouze ty, které se pohybují na pomyslné škále mezi láskou a nenávistí. Abych ale třeba neprávem netýral vaše ego, pak nelze vyloučit ani to, že ji něčím přitahujete a ona si jen nechce komplikovat život.

Zřejmě byste měl nechat vše tak, jak je. Určitě nic nezkazíte, pokud se k ní budete chovat se zdvořilým odstupem. Nikomu není milé žít pod tlakem. A ona ho z vás zatím nutně musí cítit. Když z ničeho jiného, tak třeba z toho, jak jste se jí přímo dotazoval, zda vás miluje či nenávidí. Některé dotazy jsou opravdu neomalené, ten váš mezi ně nepochybně patřil. Pokud by vás náhodou napadlo vyptávat se kolegů, pak tu myšlenku raději rychle zapuďte. Není ani zdaleka tak geniální, jak by se (vám) mohlo zdát. Nejen proto, že by se jistě našla nějaká dobrá duše, která by jí všechno hezky začerstva „vyslepičila“!