Nejnovější výzkum uvádí, že život s jedním partnerem nám jen vnutila kultura. Byli jsme přinuceni žít monogamně, a to nejen vlivem křesťanství, ale i majetkovými poměry. Promiskuita je běžná i ve zvířecím světě a napomáhá úspěšnému nedegenerativnímu zachování rodu. Člověk je rovněž jako zvířata předurčen k tomu, aby své geny rozséval mezi více jedinců.
Zvířecí nevěrníci
Ve zvířecí říši je věrnost typická jen pro určité druhy. S jedním partnerem žijí obvykle bobři, vydry, labutě, mořští koníci či sloni. „Monogamie je typická jen pro některé druhy zvířat, většina je promiskuitní. Věrnost ve zvířecí říši je spíš výjimkou. Pro některé savce je sice partnerské soužití silné a jsou k sobě sociálně vázáni, jiní naopak společně vůbec nežijí. Sloni patří k těm věrnějším. Celé generace žijí v rodinném seskupení, matka s dcerou nebo babičkou. Přesný opak je v případě lvů. Páří se s více samicemi,“ řekl hlavní veterinář pražské zoo Roman Vodička.
Ani ptákům není nevěra cizí. V případě deseti až čtyřiceti procent ptačích potomků je jiný samec otcem mláďat nežli partner samičky. „Co se týče ptáků, promiskuita se najde i tam. Jsou to hlavně kachny a kukačky,“ dodal veterinář.
Lidé se dokáží přizpůsobit
Sexuolog Petr Weiss tvrdí, že lidé se dokážou v soužití přizpůsobit, takže určitě nejsou zcela monogamní. „Lidské přirozenosti jsou vlastní všechny, ať už je to monogamie, polygamie nebo promiskuita. Jsou lidem přirozené. Je pro ně normální žít tak nebo tak. Přizpůsobují se podle toho, co je v aktuálních podmínkách pro reprodukci nejvýhodnější,“ řekl sexuolog Petr Weiss.
Na to však, aby mohl mít muž oficiálně více partnerek, je potřeba, aby je také materiálně zabezpečil. Ve východních kulturách platí, že co dá muž jedné ženě, musí totéž pořídit i těm ostatním.
Přelétaví muži
Poznatky z biologie, stavba a funkce našeho těla svědčí o naší schopnosti žít s více partnery asi nejvíc. Větší sklon ke střídání partnerek mají muži. Žena je totiž omezená těhotenstvím. Musí dítě porodit a vychovat.
Naopak muž má dostatek spermií, které může odevzdat více ženám. „Muži jsou jednoznačně promiskuitnější. Touží totiž po pestrosti a jejich investice do reprodukce je menší nežli u žen,“ tvrdí Weiss.
Něžnější polovina si však pečlivěji vybírá otce svých dětí. V genech má uloženou informaci zabezpečit svým dětem co nejlepší podmínky. Proto žena hledá pro své potomky silného »samce«, který by ji i její dítě ochránil.
Jak jsou na tom Češi
Nevěru podle průzkumu sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny přiznalo 34 % vdaných žena a 55 % ženatých mužů.
Přidat názor
