9°C
Domenico Martucci vskutku nevypadá na šlechtice, jehož rodina na Apeninském poloostrově vlastní několik zámků a navíc dobře obchoduje s olivovým olejem. Domenico není ani playboy, jenž je inspirativní učebnicí stylu pro jiné. Domenico má daleko i k gigolovi, který hvězdu nadopuje sexem, dělá jí atraktivní společenské křoví a tím její výkon pozvedne k hvězdným výšinám.
Záhadný třicátník Domenico Martucci Della Torre působí jako Bulhar, který by chtěl být Italem. Těžko by mu někdo hádal pouhých čtyřiatřicet. Spíš by jej tipnul na zralého čtyřicátníka. Domenico je zkrátka svůdník s vůní naftalínu, jež se tzv. zasekl v éře osmdesátých let. Ostře barevná saka, smokingové límce, boty s okovanou špicí a šátečky v rozepnuté košili. A také ležérní šály - pro jih Evropy tak typické… Nezapomeňme na pohled seladona, jenž zanechává jemný a veskrze zneklidňující odér - směsici mužského pižma, toaletní vody a pomády na vlasy…
Domenico je tak trochu pozůstatkem frajírka z popíkového San Rema provinčního ražení. Takový muž by jistě okouzlil vdovu v chudé Kalábrii s několika dětmi na krku. Jistě by uspěl i u mnoha romantických Češek, které sní o muži, jenž jim bude za horkých nocích šeptat: O Sole Mio… A v prodlevě odloučení vyťukávat na mobilu esemesku: Já cítím chlad, když tu nejsi… Ty zahříváš mě svou láskou… Ležím tu s tvou vůní sám… Tak zastav čas lásko moje… Aspoň takovým veršem Domenico Martucci na svých stránkách ženy vítá. Sedí, nohy má široce rozkročené a nezbytnou šálu na krku…
Domenico je hrabě bez omamného lesku, playboy ze secondhandu, svůdník z druhé ruky, vedle kterého šílená Iveta pěje svou labutí píseň ze všech sil…
